Autor: Skarbi

Jako omluvenku z pravidelného tělocviku na VŠ jsem učiteli slíbil, že budu reprezentovat ZČU na akademických mistrovství, kde se bude běhat. První volba padla na Akademické mistrovství v přespolním běhu, které se konalo v předvečer 17. listopadu v Praze. Účast jsem bral tréninkově, přece jen mě za týden čeká MČR v krosu, kde se sejde celá juniorská atletická špička. Nicméně, když už jsem tam byl, nedalo mi to a pořádně jsem si zazávodil.
Taťka na trať vyrazil o 40 min. dříve v rámci geronto závodu na 6km. Opravdoví muži pak běželi 9km společně s akademiky. V závodě jsem měl pouze jednoho přemožitele, ale protože tento rychlonožka už měl dávno dostudováno, odnáším si z pražské obory Hvězda titul akademický mistr ČR v krosu pro rok 2024.

Více fotografií: Akademické MČR

Letos jsem dostala ježíška o 2 měsíce dříve. Taťulda mi splnil sen a „vyvezl“ mě na 14ti denní trip do Soulu. Byla to moje vysněná cesta, nejen kvůli K-popu, ale i historii země a zdejšímu způsobu života.

Dva týdny v jihokorejském hlavním městě (10 mil. obyvatel) jsme využili naplno. Kromě návštěvy všech místních paláců, muzeí a hrobek dynastií z posledních tisíců let, jsme vyrazili i do blízkého národního parku zdolat nejvyšší místní horu (s výhledem na Seoul) a také do demilitarizované zóny kouknout, jak se Kimovi daří budovat komunismus. Objeli jsme většinu z místních K-pop vydavatelství a prošli si různé typy místních čtvrtí (od pouličních obchodů po mrakodrapy a luxusní obchoďáky). Superrychlými výtahy se vyvezli na Namsan Tower a Seoul SKY a navštívili obří podzemní akvárium.

Bydleli jsme ve třech ubytováních, takže jsme zažili atmosféru pravého hanoku, asijského hotelu i privátu v 22 patře mrakodrapu v obchodní čtvrti. No kapitolou samo o sobě bylo jídlo – rozhodli jsme se vyzkoušet všechny místní speciality, což se nám až na jednu výjimku podařilo. Tlamičky nás pálí ještě dnes 🙂

Abychom zapadli, půjčili jsme si na jeden den tradiční místní kroje – hanboky. Taťka vypadal jako županič, zatímco já jako princezna (tvrdí taťka).

Za celý pobyt jsme nachodili strašně moc kilometrů a pořídili desítky GB fotek a videí. Pokud máte chuť se dozvědět, co vše jsme viděli, mrkněte na fotogalerii.

Více fotografií: Korea 2024

Oficiální vrchol krosové sezóny v Plzeňském kraji se již několik let koná v Bělé nad Radbuzou. Podmáčená trať je vždy příslibem radosti pro naše maminky, které musejí následně odbahňovat naše dresy 🙂

Kategorie juniorů startovala společně s muži v hlavním závodě a vzhledem k tomu, že Jirka Špiroch se připravuje na MČR v Alpách, bylo startovní pole „příznivé“. Cílový finiš si pohlídal Kuba Davidík, ale já jsem za celkové druhé místo mohl převzít medaili juniorského mistra Plzeňského kraje v krosu.

Více fotografií: Bělská pětka

Podzimní příprava na krosový vrchol jde do finále. Běh BP jsem si vybral kvůli zajímavě strukturované trati s nepříjemnými kopečky, velice dobrou konkurencí z řad plzeňských běžkařů a upřímně – i prize money se mi teď hodí 🙂

První místo a v cíli mě čekal potlesk a gratulace i od Hradečáků, kteří přijeli na návštěvu do Plzně právě včas, aby viděli můj finiš.

Tenhle závod mám hrozně rád. Vlastně celá naše rodina, protože v cíli je vždy luxusní raut a stánek s pivem. Taťka se letos nezúčastnil, páč nemá moc naběháno a pivo mu beztak natočili, tak proč se zbytečně potit. Já si pohlídal první místo a jsem rád, že jsem to běhání úplně nezapomněl a klíční kost drží na svém místě.

Více fotografií: Kardioběh

Po práci legraci. Ve Španělsku tvrdě vydělaná EUR jsem proměnil za krásný prodloužený víkend s Aničkou v Rakousku.
Nejprve přechod z přehrady Schlegeis přes Furtschlagelhaus (přenocování), vrchol Schonbichler, Berliner Hütte (přenocování) a zpět. Pak už jen dva dny leháro u Krimmelských vodopádů.

Více fotografií: Rakousko s Aničkou

Po maturitě musí každý Honza na zkušenou do světa. Já si domluvil letní brigádu v Playa Montroig Camping Resort nedaleko Tarragony (cca 80km jižně od Barcelony). Mé plány na 2 měsíce vydělávání EUR vzaly za své díky zlámané pracce, přesto jsem si 23.7. sbalil „čemadán“ a odjel (až do konce prázdnin) dělat číšníka do prosluněného Španělska.
Pět týdnů uteklo jako voda. Mé dny sestávaly z ranní rozcvičky, posilování zlomené pazoury (později i pokusů o běh) a hlavně práce v baru u bazénu. Potkal jsem tam spoustu brigádníků z celého světa i pár místních nadšenců, kteří se rozhodli živit v cestovním ruchu. Jeden den v týdnu jsem měl vždy volno, tak jsem si zajel na výlet do Barcelony a nebo na kole do okolních hor.

Domů jsem si dovezl vyléčené rameno, opálení, rozhodnutí, že nikdy nebudu pracovat v gastru a taky pár EUR, za které vezmu Aničku do Alp 🙂 .

Více fotografií: Espana 2024

Léto nelze strávit jen v práci a na soustředěních. Je třeba dovolenkovat. A protože Jendu máme na jihu a dovolenou si šetříme na podzimní dobrodružství v Asii, rozhodli jsme se vyrazit jen na prodloužený víkend do Drážďan. Taťka si našel ubytování hned vedle muzea Bundeswehru, takže program na jeden den byl jasný. Ale jinak nás moc nemučil. Teda pominu-li jeho dlouhé procházky po centru města, Saských památkách a přilehlých nábřežích.

Poznámka: Fotografie byla pořízena na Carolabrücke – mostu přes Labe, který se 11.9. zřítil, a to přesně v místech, kde jsme stáli. Taťka mele něco o tom, že jsme ho rozšláply, ale já vím, že to není možné 🙂

Více fotografií: Dresden 2024