Autor: Skarbi

Když má člověk prašivinu, ale venku je nádherně, je potřeba najít místo, kde nejsou lidé. Procházka Kaznějov – Kaolinka – Rybnice.

Letšní vánoce byly zvláštní. Přestože příznaky prašiviny už dávno zmizely, okolnosti nás donutily neopouštět domov. Takže jsme si tu vánoční pospolitost opravdu užili 🙂 Sváteční svíčkovou u babičky jsme museli oželet, ale pro vánoční světýlko si neinfekční z nás došli, stejně jako zamávat dědovi do Senecury.
Ježíšek na nás nezanevřel a zase se pěkně plácnul přes kapsu. Dárečky se točili kolem sportu a motorky 🙂 Kupodivu čím jsme starší, tím nám „měkoně“ méně vadí. Navíc běžecké botky nejsou žádný „měkoň“. Večeře byla tradiční (2kg bramborového salátu, který taťka přes svátky opravdu všechen snědl). K pouštění lodiček jsme letos přizvali i Edmunda, ale jen k ní čuchnul a plaval si po svejch 🙂

A takhle nám to na Štědrý večer slušelo…

Více fotografií: Vánoce 2020

Rovněž mistrovství ČR v přespolním běhu bylo odloženo na nejzazší možný termín, ale naštěstí bylo dovoleno jej uspořádat. Letos se konalo v členitém lesoparku v Praze-Běchovicích. Na startu se sešla celá běžecká špička všech věkových kategorií. V sobotu byly prestižní kategorie mužů a žen, v neděli pak přišly na řadu mládežnické kategorie.

Moje trať měřila 3.000 metrů a kvůli pandemii byl závod netradičně rozdělen na dva běhy. Letošní časy mě zařadily do A skupiny, kde se bojovalo o stupně vítězů (50 závodníků). Na startu se sešla veškerá běžecká konkurence, se kterou jsem se celý rok potkával na halových i dráhových tratích nad 800metrů.

Po prvním kilometrovém úseku jsem byl (k nelibosti trenéra) zavřený hluboko v poli běžců, ale naštěstí kopeček na druhém kilometru ukázal kdo má natrénováno. V cíli to bylo už jen o morálce. Kupodivu jsem měl větší odhodlání než ostatní, nebo se už vyplácejí tréninky s negativním splitem – posledních 500 metrů jsem začal kosit soupeře hlava nehlava. Finiš stačil na celkové 12 místo a v ročníku 2006 jsem měl nejlepší čas (o 12 sec za nejbližším pronásledovatelem).

Závod považuji nejen za vrchol sezóny, ale vzhledem ke konkurenci, za své osobní maximum. Teď se jdu přežrat cukrovím a závody zas až v roce 2021 🙂

Více fotografií: MČR Běchovice

Po sobotním krajském mistrovství jsme si šli s klukama protáhnout haxny na Roudenský běh. Taky taťka byl vyběhat svařák z krve a pěkně si v těch kopečkách na Roudné šáhnul do morálních zásob 🙂

Honza: 1400m – 4:23 – 1. místo

Taťka: 5km – 23:37 – 12. místo

Situace kolem koviďáka způsobila, že tradiční krajské krosové mistrovství se nekonalo na jaře v Bělé nad Radbuzou, ale až na sklonku roku v Plískově. Naštěstí aktuální epidemiologická situace umožnila po cca 2 měsíční uzavírce všeho uspořádat důstojné závody s neomezenou účastí všech závodníků.

V nabité konkurenci (všichni vyhládlí po závodech) se mi podařilo doběhnout těsně na třetím místě a bral jsem tedy krajský bronz v kategorii starších žáků.

Trať: 2200m

Čas: 8:42

Více fotografií: Plískov

Kája má dnes kulatiny. Je neuvěřitelné, že už je to 10 let, co mě vytrhli z lampionovího průvodu při rozsvěcení vánočního stromku a musel jsem jet do porodnice podívat se, co mi bude okupovat pokojík. Nicméně ze ségry se za ten čas vyloupla pěkná kočičanda, takže se odteď ujímám funkce bodyguarda a všichni potenciální nápadníci si nejdřív budou muset promluvit se mnou. Ségru prostě jen tak nedam.

V sobotu jsme pak měli takovou malou nelegální oslavu. Přijeli lázenští i babi kočičí a udělali jsme parádní oběd. Až se pandemie uklidní, udělá taťka Káje mega párty se všema kámoškama. Už se na tu záplavu růžové, jednorožců a holčičího chichotání mooooc těšim 🙂

Více fotografií: Kája 10

Teta Kačka má koně, tak jsme jí jedno nedělní odpoledne pomohli koníky vyhřebelcovat a vyvenčit.

Více fotografií: Koně Plachtín

Letos nám kvůli pandemii zrušili Lázeňskou osmičku. Když už jsme ale byli v KL, chtěli jsme si vyzkoušet jinou „challenge“. Nejdřív to v sobotu prubnul taťka sám, v neděli jsem se už přidal i já.

Voda v lomu měla 8°C. Vlézt tam není takový problém, horší už je vydržet a při plavání rychle ubývají síly. Ale ta euforie když pak člověk vleze do teplých šatů je nepopsatelná.

Více fotografií: Otužilci

Přišel podzim a s ním mlhy. Letos je mlhavo snad víc než kdy jindy. Chtěli jste tedy najít nějaké místo, kde alespoň trošku svítí slunce. Taťka navrhnul Brdy, ale strejda Vláďa přišel s takovým kokotským nápadem, že půjdeme na Kokotské rybníky.

Horní a dolní kokot (názvy rybníků), pramen Čůráček….. Ten kdo dělal tuhle naučnou stezku měl skutečně smysl pro humor.

Sluníčko jsme nakonec asi na 5 min viděli a procházka to byla vydatná. Škoda, že jsme pak všechny spálené kalorie znovu v dvojnásobné míře nabrali při přežírací párty u Lesounů 🙂

Taťka si pořídil novou kočičandu. Má 3 roky, je jenom trochu jetá a sílu má jak 73 koní. Bydlet bude v garáži, i když to chvíli vypadalo, že by si jí taťka vzal i do ložnice.

Známé pravidlo o afinitě děvčat k silným strojům se potvrdilo. Chvilku ji nechal bez dohledu a už mu na ní seděla jedna blondýnka 🙂